Historie čínského nábytku

Dějiny čínského nábytku jsou velice dlouhé a odvíjely se - až na několik málo pozdějších období - zcela nezávisle na západní kultuře. Hledání prvních forem se datuje přibližně léty 1500-1000 př.n.l.  Hlavním znakem v této době bylo –stejně jako v okolních asijských kulturách- sezení na zemi na pletených rohožích, matracích a podsedácích. Nižšímu sezení byl přizpůsoben ostatní nábytkový mobiliář v domě – nízké stoly, područky, truhly- který byl zpočátku poměrně strohý a jednoduchý. V éře vlády císařů dynastie Tang se ve vyšších vrstvách společnosti (úředníci, učenci, literáti) začalo objevovat vyšší sezení, tak jak to známe v západní kultuře.  Impulzem byl pravděpodobně vyšší sociální status a autorita, jež se s vyšším sezením většinou spojuje. S touto postupnou změnou nastává rozvoj nových typů nábytku – stoliček, židlí, stolů, lavic, skříní, altarů a jiných. Udává se, že ve 12. století se nižší sezení v čínské společnosti objevovalo již jen zřídka, zatímco v některých jiných oblastech (Japonsko, Korea aj.) tento zvyk přetrvával dál. Vývoj konstrukčních technik, zdobení, laků, kovových prvků – které nástup nových typů nábytku přinesl- kulminoval v pozdním období vlády dynastie Ming (1368-1644) a v prvních stoletích vlády dynastie Qing /čti Čching/ (1644-1911). Toto údobí je považováno za zlatý věk čínského nábytku a úzce souvisí s rozvojem a prosperitou východního pobřežního pásu a v porovnání s nábytkem své doby v Evropě byl čínský nábytek znatelně rozvinutější a vytříbenější. Poptávka po nábytku výrazně stoupla a pomohla jeho dalšímu rozvoji. Rozdílů v typech, materiálech nebo zdobení nábytku za obou dynastií je mnoho. Obecně lze ale říci, že zatímco v období Ming převažoval nábytek stylově čistých a jednoduchých linií a nechával vyniknout přirozenosti a kresbě dřeva, s nástupem dynastie Qing se prosadilo komplikovanější zdobení s důrazem na jemné detaily, bohaté ornamenty a řezbu. Základní tvary a styly nábytku ale zůstaly výrazně nezměněny. Vedle toho se celou dobu vyvíjel i nábytek lakovaný, zejména pak v tradiční specifické červené barvě a v černých odstínech. Po vzniku republiky v roce 1911 se sice tradice ctily dál, ale stále více se prosazoval evropský styl, byť s čínskými akcenty. Velkou ranou byl nástup čínských komunistů v roce 1948, s níž přišla doba pronásledování a ničení všeho starého, velké množství nábytku tak nenávratně zmizelo. V posledních dvaceti letech se staré postupy výroby oprašují a tradiční nábytek se opět dostává do popředí zájmu, tentokrát ale z podnětu zákazníků ze zámoří, nebo Evropy.